Stres, přesněji stresová reakce, je odpovědí těla na signál ohrožení – psychického i tělesného. Během této reakce dojde k významné změně nastavení biologických procesů, která nám umožňuje účelně čelit ohrožení formou boje nebo útěku.
Tato změna zahrnuje zvýšení krevního tlaku v centrálním oběhu a ve svalech, nadprodukci glykagonu a inzulínu, přerušení procesu trávení, redukci činnosti imunitního a antioxidačního systému, zúžení vědomí a intelektových funkcí a četné další projevy.
Ke stresorům – spouštěčům stresové reakce patří útoky na integritu naší osobnosti (urážky, ponižování, duševní traumata) i tělesná zátěž v podobě nepřiměřené námahy, nemoci, bolesti, přejídání se, nadměrné konzumace alkoholu, léků a drog, příjmu toxických látek ze stravy i z prostředí, extrémní hluk a četné další faktory.
Míru stresu (stresové reakce) lze exaktně měřit pomocí různých klinických nástrojů.
Stresová reakce je stav diametrálně odlišný od normálního (optimálního) fungování organismu a je tudíž žádoucí se od ní rychle a důsledně oprostit. Stavem, který ji zcela kompenzuje, je relaxační reakce. Je to stav, kdy náš organismus není ničím zatížen, vnímáme jen libé pocity, mysl je uvolněná, starosti i strasti jdou mimo nás.
Relaxační reakci však spontánně dosahují pouze děti a velmi mladí lidé. S přibývajícím věkem se schopnost relaxovat vytrácí. Lze ji sice „uměle“ vyvolat alkoholem, léky a drogami, ale po jejím odeznění se objeví stresová reakce jako následek.
S přibývajícím věkem a nepříznivými okolnostmi nás zastihují stresové reakce příliš často. Stresem změněné parametry biologických pochodů se fixují a stávají zárodkem chronických onemocnění jako jsou choroby krevního oběhu, rakovina, diabetes, choroby trávicího traktu a mnohé další.
Vyhýbání se stresu a praktikování vhodných forem odpočinku a relaxace jsou sice zásadní a osvědčená doporučení, z četných epidemiologických a klinických výzkumů však vyplývá, že jsou ve většině případů obtížně nebo neúčinně uskutečňována.
Velmi účinným, i když jen doplňkovým nástrojem ochrany zdraví před negativními dopady stresu je užívání adaptogenů v podobě doplňků stravy.
Výběr adaptogenních látek z rostlinné říše a ověření jejich účinků na lidský organismus je významným přínosem sovětské vědy do fondu světového poznání v oblasti fyziologie.
Primárním zadáním badatelů v době studené války bylo najít takové látky, které by vybraným profesním skupinám osob umožnily projít extrémními formami zátěže s nejmenšími škodami na zdraví. V praxi byly adaptogeny užívány především sovětskými vrcholovými sportovci.
Jak adaptogeny fungují? Účinky jednotlivých adaptogenních látek se do určité míry liší, v řadě ohledů ale působí obdobně. Regulují sílu a prudkost stresové reakce svým účinkem na její hormonální řízení, chrání tkáňovou strukturu kůry nadledvinek, kde se „stresové“ hormony tvoří, před vyčerpáním, regulují uvolňování a využití inzulínu a glukózy, omezují zvýšení krevního tlaku a zejména brání tomu, aby nedošlo k významnému oslabení imunitního a antioxidačního systému. Zprostředkovaným efektem užívání adaptogenů je zlepšená energetická bilance.
Ke klinicky nejprostudovanějším adaptogenním látkám patří rosaviny a kyselina salidrová (Rhodiola rosea), ginsenosidy (Panax ginseng a Panax quiuquefolium), eleutherosidy (Eleutherococcus senticosus), ajugoly (Ajuga turkestanica) a withanolidy, withaferina sitoindoly (Withania somnifera). Téměř všechny adaptogenní látky stimulují metabolismus, pouze adaptogeny z withanie jej tlumí, což představuje specifickou výhodu a kvalitu, protože stimulů nerovové soustavy jako takových přijímáme nadbytek. Pokud budeme stimulující adaptogeny užívat s kofeinovými nápoji, může dojít k nadměrné stimulaci nervové soustavy a poruchám usínání. Budeme-li užívat adaptogeny z withanie spolu s kofeinovými nápoji, stimulační účinek kofeinu se prakticky zruší. Adaptogeny nemají žádnou obdobu v podobě léků a v mnoha konkrétních případech ochrany zdraví a rekonvalescence po závažnější nemoci prokazují neocenitelnou službu.